Jan Patočka patří mezi nejpodnětnější české filosofy. Narodil se 1. června 1907 v Turnově. Zemřel 13. března 1977 v Praze.
Roku 1936 byl jmenován docentem, roku 1968 profesorem na Universitě Karlově (po válce směl přednášet
jen v letech 1945—1950 a 1968 až 72). Postupně byl vědeckým pracovníkem Masarykova ústavu (1950—1954), Pedagogického ústavu ČSAV (1954—1957) a Filosofického ústavu ČSAV (1957—1968). V předvečer roku 1977 se aktivně podílel na
zrodu Charty 77 a byl spolu s Jiřím Hájkem a Václavem Havlem v první trojici mluvčích Charty 77.
Historik filosofie, komeniolog, filosof dějin,
vypracoval vlastní verzi ("asubjektivní") fenomenologie;
v letech 1934—1939 působil jako český tajemník Cercle philosophique de Prague.
Přeložil Hegelovu Fenomenologii ducha a Estetiku.
Z díla: Přirozený svět jako filosofický problém
(1936, 3. vyd. 1993), Aristotelés, jeho předchůdci a dědicové
(1964), O smysl dneška (1969), Kacířské eseje o filosofii dějin
(Mnichov 1980, Praha 1990), Ausgewählte Schriften I—V
(Vybrané spisy, Stuttgart 1987—1992), Negativní platonismus (1990),
Platón. Přednášky z antické filosofie (1991),
Tři studie o Masarykovi (1991), Evropa a doba poevropská (1992),
Úvod do fenomenologické filosofie (1993),
Tělo, společenství, jazyk, svět. Přednášky ve školním roce 1968—1969 (1995).
V roce 1996 začaly vycházet Sebrané spisy Jana Patočky v pražském nakladatelství OIKOYMENH.
|
• Aktuality
• Životopis
• Biochronologie
• Bibliografie
• Patočkiana (sekundární literatura)
• Paralipomena editionum
• Odkazy
|